Vlastně ani nemám téma. Momentální stav je totální vyčerpanost, bolehlav a přítomnost hlásku v hlavě: Běž sa učit! Dělaj! Neodmaturuješ! a bla bla bla známe to. Takže to vypadá na míchanicu všeho co mi letí hlavú, nebude to dávat smysl a vlastně to nepochopím ani já. Život.

Sedím a čekám až sa mi stáhne další knížka na maturitu. Legenda o sv. Kateřině. Nikdy sem to nečetla, enom vím jak to dopadne. No co už. Neco přečíst mosím. I když dá sa vůbec mluvit o čtení, když budu čučat do monitora? Papírovú knížku, tu bych brala všema třiceti. Online knihy nejsú knihy, to je paskvil a měli by to zrušit. Ale zase mně internet nekolikrát zachránil od rezignace na sehnání knížky tamté či této. Nejak sa s tým srovnám.
      Kdesi sem narazila na takú krásnú větu...Pokud si myslíš, že čtení je nudné, děláš to špatně. V angličtině to sice zní líp, ale co už. Bohužel pro mňa, knihovna zavřená, a kdo ví, jestli by tam moje knížky vůbec měli. Pochybuju, v AG knihovně je toho dost, ale skoro nikdy nenajdu to co chcu.
      Děti, je to v kelu. Kašlu na to. Stahuju soubor o 4 MB a když to otevřu, obsah je 2 stránky, na první nadpis a na druhé nápis zakupte tuto knihu levně v knihkupectví BLABLAVŮBECNEVÍMJAKSATOMENOVALO. No to si děláte řiť už dneska. V klidu, Málčo.
      Dneska sem v semíku angličtiny totálně odpadla a rezignovala na jakúkoliv snahu pochytit neco z hodiny. Jako vždycky sem začala přemýšlet nad vlastníma věcma a naráz mně myšlenky přeskočily na událost, kerá sa stala loni v listopadu. Tenkrát mně zavolal kamarád a že idem pokecat ven, tak sem šla, a hned na začátku vytáhl věc kerá mňa brutálně naštvala a vadila mi, a já místo abych jak normální člověk odešla a vykašlala sa na to, zostala sem a kecali sme, jak kdyby všecko OK. Dneska sa mi to vybavilo znovu a naliskala bych si. Obecně zjišťuju že blbě reaguju. Tam kde bych měla klidnit vyletím, a tam kde bych měla ječat tak su v pohodě. Co já to su za Boží výtvor, to fakt netuším. Milovaný výtvor su, ale nejaký přetočený nebo já nevím...
      Mosím sa jít učit. ZSV sem eště ani neviděla, knihy nestíhám a fráninu nekomentuju. Toť stav dva týdny před začátkem maturit. Málčo Málčo, ty trotle jeden! A Paraleny i kafe došly, takže to bude krásný den dneska.
      Už sa vidím u maturity. Ale nejak zjišťuju že z toho taký strach nemám (i když to ZSV...). Spíš nevím co s přijímačkama. SCIO ZSV sem neudělala. Takže adieu. TSP vůbec netuším, jak řešit, proč řešit, co řešit. 1.5. v 9:00 Brno. Ani kuš, idu si to zkusit. Takže ze mňa asi po maturitě bude makačenko. S gymplem sice nevím kde a co, ale to sa vsákne.
      Proletěla sem v pátek z autoškoly. Počtvrté. Zase. A jediné co vím jistě že příště proletím zas. Nemám problém s řízením, ale se sledováním věcí okolo. Plné čáry, míň viditelné značky, to de všecko mimo mňa. A už mňa to štve. Protože si nepřipadám tak blbá. A na psychiku je to brutální. Ale pokusů mám eště pár, i když tatínek sa na mňa už blbě škeří, že zase 800,- vyletí komínem. A maminka si už dávno založila sešit kde si to všecko píše, a po první výplatě mňa za toto všecko zkasíruje. Prý bude mět konečně na ty hadry, co chtěla. :D A usmívat sa, Málčo, a říkat že je ti to jedno. Není. Všude okolo mňa děcka co to daly napoprvé, napodruhé, max. napotřetí. Enom já tu stojím jak svatý na mostě a mlátila bych. Co už.
        Mosím na večeřu, než mi propadne...A pak sa učit. Drtit věci keré za chvílu zapomenu, neschopná to pochopit a času není. A donutit sa do toho a nerobit kraviny místo učení. Jooo...tohle bude eště zajímavé.

A stejně je to všecko jedno. Protože Pán mňa má rád a kvůli pátému řidičáku, maturitě za 16 a blbé náladě mňa mít rád nepřestane. Takže to všecko výš je nic, a já su ráda, že Ho mám. :)
Kalbě zdar!